Neptej se Česko - komu zvoní hrana.

Úředníků je víc a víc, na každé razítko je potřeba dvě kanceláře.Generálů máme víc než zajíců a peníze stále mizí. Dluhy rostou, potichu platíme úroky a tváříme se pohoršeně, že státy na jihu Evropy mají finanční problémy. Smějeme se Euru a přitom naše korunka ztrácí dech.

A co na to náš plánovaný rozpočet na rok 2012?

Plánujeme dobrovolně dopředu ze ztrátou. ( však on to někdo někdy zaplatí)

To je stejný jakoby firma místo ročního zisku plánovala roční ztrátu a potom zase ztrátu a potom zase.

A když máme ztrátu, tak budeme řešit končící nájem stíhaček, vrácení sporného majetku církvím a všem státním zaměstnancům, kteří pláčou nad výši svých příjmů přidáme.

Přitom prostoru, kde šetřit není málo.

Můžeme, stačí chtít, stavět levnější dálnice. Můžeme zprůhlednit veřejné zakázky, můžeme propustit hory zbytečných státních úředníků a podívat se na zoubek armádě, lékařům, politikům.

Můžeme, stačí chtít, hledat a trestat viníky a sjednávat nápravu.

Můžeme začít přemýšlet, že nastává čas, aby stát začal šetřit sám na sobě a aby začal řešit krizi jinak než jen vytahováním peněz od lidí.

Nemusíme se ptát, komu v Evropě zvoní hrana, protože zvoní  nám všem.

Státní dluhy rostou, úroky rostou, korupce bují dál a ochota něco s tím dělat tady není.

Toto nemůže dopadnout dobře.